Prozaické
dílo Jarmily Glazarové - romány, memoárová próza, literární národopis
Jarmila
Glazarová (1901-1977)
Významné pro její literární práci bylo
občasné pobývání na Valašsku (v letech 1938– 44)[1] - povahy
tamních lidí, jejich jazyk a obyčeje, to vše tedy znala a věrohodně pak mohla
vykreslit ve svém díle (podobně jako Ivan Olbracht „své“ Podkarpatsko). Také
prvky z osobního života vložila do své tvorby.
Roky v kruhu
(1936)
Memoárové dílo; jeho pomocí se zřejmě
spisovatelka vyrovnávala se smrtí svého muže. Spolu s cyklicky se opakujícími
přírodními jevy a změnami ročních období a realitou maloměstského života v
oblasti Slezska tu autorka reflektuje nenávratnost spolu s manželstvím
ztracených časů, když na manžela (lékař, téměř o třicet let starší – tento
motiv používán v románech) vzpomíná.[2]
Vlčí jáma
(1938)
Román psychologický, v němž jsou použity
četné psychologické charakteristiky postav a citové prožívání zejména hlavní
hrdinky Jany. Na maloměstě se odvíjí konflikt v jedné rodině (manželé Robert a
Klára; on citlivý a charakterní, ale v mládí se oženil s o hodně starší Klárou
kvůli kariéře; nyní je váženým občanem města a veterinářem; ona pyšná,
rozmarná, sobecká a nesnášenlivá, i čtenáři tedy asi krajně nesympatická,
zároveň upnutá cele na manžela a péči o něj), respektive konflikt probíhá
hlavně v duši Roberta, který je niterně zasažen cituplnou, prostou a
ušlechtilou Janou, mladičkou schovankou, již k sobě s manželkou přijali.
Zároveň on i Jana bojují s pocity odpovědnosti, které jim brání lásku přijmout
a prožít. Robert pak umírá v důsledku srdeční vady, brzy po něm zemře i Klára a
Jana přijímá nabídku místního staršího lékaře, který ji miluje už delší dobu, a
provdá se za něj. Myslím, že vedle postavy hlavní hrdinky je celkem věrně
vykresleno i prožívání Roberta, postava Kláry je ale pozorována více z vnějšku.
Postavy služek jsou vylíčeny spíše jako určité typy.
Advent (1939)
Román s baladickými rysy. Působí značně
realisticky, k čemuž přispívají prvky jako nářeční mluva, krajově typické
zvyky, detailnost popisů. Autorka zde využila etnografický materiál z Valašska.[3]
(K příběhu a baladičnosti poznámky v tématu Baladická próza.)
Chudá
přadlena (1940)
Národopisný dokument, zpracování Glazarovou
nasbíraného etnografického materiálu a postřehů antropologických z Valašska
(Beskyd).[4] Horalé
jsou tu popsáni jako prostí až primitivní lidé spojující křesťanskou víru v
Boha s pohanskými zvyky, pověrami a magií. Novák podotýká, že zde Glazarová
vystihuje skutečného „ducha kraje“.[5]
Žádné komentáře:
Okomentovat