„Život“ literárního díla (Roman Ingarden)

Klára Prchlíková

Roman Ingarden: „Život“ literárního díla

Pozn. V referátu se vedle četby staví i divadlo, já se zaměřuji jen na četbu, a tak si to posluchači musí domyslet.

Úvod

- chce popsat zvláštnosti konkretizace literár­ního díla a stanovit vztahy, které existují jednak mezi konkretizacemi a literárním dílem, a dále mezi konkreti­zacemi a subjektivními prožitky

Konkretizace literárního díla a prožitky jeho chápání

-  Literární dílo je velmi komplikovaně vybudovaným objektem, na který se zaměřujeme v komplexu souvisejících aktů vědomí a dalších prožitků, jež už nemají zvláštní strukturu aktu

                        *struktura díla versus nestrukturovaný kontext

- akty a prožitky se vyskytují v různých směsicích

- Vyskytují se tu především různé poznávací akty, jako jsou akty vnímání, v nichž po­stihujeme grafický záznam nebo znění textu a jazykové zvukové útvary vyššího řádu, dále na nich založené akty chápání významu a konečně akty fantazijního spatřování představovaných předmětů a situací

- Jak při aktech vnímání, tak i při imaginativním spatřování představovaných předmětů prožíváme současně komple­xy konkrétních aspektů, buď ve formě vněmové nebo fantazijní modifikace

- Kromě toho čtenář prožívá v rozma­nitých podobách estetické uspokojení, vytváří si estetické hodnocení.

- Konečně četba vyvolává v duši čtenáře roz­manité pocity a afekty, jež už sice nepatří ke skupině prožitků, konkrétně postihujících literární dílo, jež však přesto nezůstávají bez vlivu na jeho chápání.

 - Z celého komplexu současně prožívaných a spolu spletených aktů a jiných prožitků staví příslušné já do centra vždy pouze některé a ty realizuje s plnou aktivitou, zatímco ostatní sice také prožívá a realizuje, avšak jen „mimoděk“ a okrajově

- V důsledku toho se ve zřetelné podobě ukazují stále jiné partie a vrstvy čteného díla

- literární dílo nikdy nepostihuje­me plně ve všech jeho vrstvách a komponentách, nýbrž vždy jenom částečně, vždy pouze takříkajíc v perspektiv­ním zkrácení; tato „zkrácení“ se mohou stále měnit neje­nom případ od případu, nýbrž i během téže četby, a mo­hou být dokonce podmíněna a vyžadována výstavbou dotyčného díla a jeho jednotlivých partií

-  však tolik nezávisí na samotném díle, jako na aktuálních podmínkách, za kterých k četbě dochází

- čtenář se při četbě snaží zbavit všech rušivých vlivů, dochází k  jisté zaslepenosti a nevnímavos­ti vůči skutečnostem a dějům reálného světa; během četby se snažíme jako možné rušivé faktory odsunout i zcela závažné události a záležitosti (zaujímáme také co možná pohodlnou pozici, chráníme se před hlukem apod.)

- díky tomu si dílo vychutnáváme a vnímáme i jeho estetickou hodnotu

- nejenom samotné literární dílo, nýbrž i každá z jeho konkretizací se liší; žádná konkretizace by samozřejmě neexistovala, kdyby se zmíněné prožitky nerealizovaly, neboť konkretizace na nich závisí nejen svou existencí, nýbrž i svou náplní

- to však neznamená, že je konkretizace něčím psychickým

- Kdyby konkretizace literárního díla byla něčím psychickým, musela by být postižitelná touto a výlučně touto cestou; pouze teoretizující literární vědci propadají podivínské myšlence, že je třeba literární dílo hledat „v duši“ čtenáře.

Literární dílo a jeho konkretizace

- literární dílo lze esteticky postihnout pouze v podobě jedné z možných konkretizací

- dílo se pod­statně od všech svých konkretizací liší

- každá čtenářem rozvedená konkretizace jde nad dílo a na druhou stranu nesahá tak daleko jako samo dílo, neboť obvykle dochází ke krácení

- Konkretiza­ce nejenom obsahuje různé prvky, jež v díle reálně zahr­nuty nejsou, avšak dílo je připouští, nýbrž častěji vyka­zuje také prvky dílu zcela cizí a více či méně je zakrýva­jící

- právě proto musíme odlišit literární dílo a jeho konkretizace v jednotlivostech:

1.            Zvukové výrazy jako tvarové kvality; v konkretizaci při hlasitém přednesu s sebou tyto tvarové kvality nesou konkrétní zvuky a propůjčují jim výraznost a konkrét­ní plnost; dobrá a špatná recitace – v prvním případě získává konkretizované dílo nové, avšak „vhodné“ es­tetické hodnoty, kdežto ve druhém se různé hodnoty, kte­ré by mu podle jeho povahy patřily, ztrácejí

2.             Slovní významy a smysl vět se v konkretizaci mo­hou spojovat i při jinak v zásadě adekvátním chápání s nedefinovatelnými, případ od případu se měnícími vý­znamovými komponentami (když např. mají některá slo­va v určité krajině specifické lokální významové zabar­vení, které je v jistém smyslu „nepřeložitelné“); nevedou k závažnějším významovým odchylkám, ale odchylky tam jsou – dochází k posunu díla

3.            Chápání smyslu vět  

4.            V samot­ném díle pouze schematické a pohotové aspekty se v konkretizaci stávají konkrétními a umocňují se tak, že je prožíváme fantazijně (četba); se pouhé schéma v různých ohledech vyplňuje konkrétními prvky, jdou konkrétně prožívané aspekty nezbytně nad schematickou náplň toho, co je v díle ve stavu potenciální ukončenosti; To, jak se aspekty dopl­ňují (vyplňují) a jaké posuny to v jejich obsahu vyvolává, může např. způsobit, že v konkretizaci převažují aspekty jistého typu, které samotné dílo nepředpisuje.V konkreti­zaci mohou třeba představované předměty vystupovat v mnohem výrazněji racionalizované podobě, než jak je samotné dílo znázorňuje a prostřednictvím pohotových aspektů ukazuje; Konkrétní aspekty proto mohou obsa­hovat zcela nové, takříkajíc samotným dílem nezamýšle­né dekorativní momenty a tím dokonce celému konkreti­zovanému dílu vnutit nový styl; Literární dílo se může celá staletí jevit v takové pře­kryté, falšující podobě, až se najde někdo, kdo dílu správně porozumí a bude je vidět adekvátně a vyloží jej ostatním (důležitá literární kritika, dějiny literatury,…)

5.            Konkretizace literárního díla se dále vyznačuje tím, že teprve v ní se znázorňované předměty skutečně ukazu­jí, zatímco v samotném literárním díle byly pouze před­značeny a na základě pohotových aspektů ponechány v potenciálním stavu. Avšak plně vněmově ukázat je mů­že teprve konkretizace divadelní hry

6.            Nedourčená místa - řada míst, ve kterých nejsou představované předměty určeny, se odstraňuje; Proto před námi při konkretizaci vystupují znázorňované předměty v mnohem plnější podobě, než je ta, kterou de facto v samotném díle mají. Jejich konstituce se tu dovádí o kus dále. Avšak zásadně nemůže být ukončena v žádné konkretizaci v tom smyslu, že by na znázorněných před­mětech nezůstávala vůbec žádná nedourčená místa; se stává, že když při konkretizaci díla přistupujeme ke znázorňovaným předmětům, chápe­me je už předem jako předměty í plně určené a zapomí­náme, že tu máme co činit s předměty ryze intencionál­ními; Právě to, že je nikdy zcela vážně za reality nepovažujeme, že se toho vždy ještě v posledním oka­mžiku zdržíme, vytváří zvláštní povahu estetického po­stoje a nese s sebou jeho osobité kouzlo, které nám po­skytuje styk s uměleckými díly;                                                                                                                  „Skutečné“ a přece ne zcela skutečné, strhující a přece nás nikdy nestísňující tak, jak to činí realita, „pravdivé“ a přece pouze „fantazie“

7.            Literární dílo se tu v pravém smyslu rozvíjí. Každá konkretizace literárního díla je časově rozměrným útvarem, časové rozpětí, které případná kon­kretizace zaujímá, může být podle okolností delší či krat­ší, nikdy však nemůže zcela zmizet

„Život“ literárního díla v jeho konkretizacích a jeho změny v důsledku jejich změn

- Jakmile bylo určité literární dílo jednou napsáno, může existo­vat, aniž by podléhalo nějakým změnám, a to i tehdy, když dochází k jeho četným konkretizacím, dílo nenese nutnost změny

- Jako čistě intencionál­ní předmět se literární dílo nemusí podílet na událostech re­álného světa a být jimi vtaženo do jeho běhu

- Avšak prá­vě proto, že dílo na základě subjektivních operací vzniklo a že se tudíž nachází v dosahu pravomoci psychických individuí, a protože současně jednou vytvořené věty nemusejí nutně existovat v podobě, která jim byla kdysi dána, může literární dílo podléhat změnám, aniž by tím ztrácelo svou identitu

- A přitom to mohou být změny, k nimž nedochází jenom ve vrstvě jazykových zvukových útvarů (jako třeba p­ři „věrném“ překladu), nýbrž také ve vrstvě významových celků

-  z díla mohou být některé věty (a tím předmětné stavy) odstraněny nebo nahrazeny jinými, zvolenými vhodněji, aniž by tím utrpěla povaha znázorněných předmětů a událostí a aniž by se to také dotklo pro příslušné dílo charakteristické hodnotové polyfonie; změny mohou do­konce zacházet tak daleko, že např. vypuštěním „postra­datelných“ míst dostává dílo koncentrovanější podobu, jeho vnitřní dynamika se stupňuje a dílo se tím případně „vylepšuje“, aniž by z něho samotné změny dělaly dílo jiné, další

- Uvážíme-li, že se literární dílo mění pouze tehdy, projevuje-li se v nějaké konkretizaci, lze o jeho „životě“ hovořit ve dvojím a v obou případech přeneseném smys­lu:

1.      Literární dílo „žije“, jestliže se projevuje v komple­xu konkretizací

- jednotlivé konkretizace téhož díla jsou na jedné straně individuální předměty, zároveň se ale jedná o konkretizace téhož díla

- konkretizace se mohou v průběhu času nahrazovat jinými - Čteme-li totéž dílo několikrát po sobě (i po delší do­bě), podržujeme si obvykle více či méně věrnou vzpo­mínku na konkretizace, jež se při dřívější četbě konstitu­ovaly, což ovlivňuje naši novou konkretizaci

- pokud čteme špatně, pak tento ne­správný způsob čtení podržujeme; nové konkretizace, jež s sebou nevyhnutelně nesou – a to je přirozené – nové obměny, pak na sobě vykazují všechny stopy této první neadekvátní konkretizace

- Teprve změna původního po­stoje – vyvolaná buď vnějšími okolnostmi, nebo tím, že jsme byli ve šťastném okamžiku zvlášť citliví k osobitos­ti díla a porozuměli mu lépe – může tuto řadu navzájem podobných konkretizací naráz přerušit a otevřít řadu ji­nou, od první se v rozhodujících jednotlivostech lišící

- Avšak ne vždycky postupuje vývoj komplexu konkretizací díla tak, že se změny při průběhu konkretizací odehrávají v mezích, jež dílo předurčuje, často dochází k dalekosáhlým odchylkám od díla a k různému překrývání díla, které souvisí s právě naznačenými změnami kulturní atmosféry

- Pro určitá umělecká a speciálně také literární díla musíme být odpovídajícím způsobem vychováváni, aby se vůbec v rozvíjející se konkretizaci dílo mohlo adekvátně projevit

- k takové vý­chově může docházet různými cestami - především se tu ústně nebo písemně zprostředkovávají dalším čtenářům momenty charakte­ristické pro jednotlivé konkretizace díla tím, že jeden čte­nář druhému o těchto konkretizacích vypráví nebo ho o vlastním chápání díla zpravuje - Všechny „kritické“ články, pojednání, diskuse, pokusy o interpretaci, histo­rická literární pojednání atd. patří do této oblasti

- Protože konkretizace literárního díla – jak jsme se zatím pokusili ukázat – závisejí na po­stojích čtenáře, nesou v tom či onom směru „rysy doby“ a až do jistého stupně prodělávají změny kulturní atmo­sféry s sebou

- analogie s životem člověka - Existuje období (hlavně u děl průkopnických), kdy se dílo ve svých konkretizacích plně projevit nemůže, protože mu čtenáři ještě nejsou s to plně porozumět, pak přichází doba, kdy nejenom narůstá počet konkretizací a dílo je stále častě­ji čteno, dílo tímto způsobem zároveň „prožívá“ kulminační bod svého „úspěchu“: sto­jí v centru zájmu jisté generace, hodnotí se všechny jeho přednosti, je oceňováno, milováno a obdivováno, ale poté může být zavrhnuto a nečteno

- konkretizace podléhá pouze změnám odpovídajících aktů vědomí, ve kterých se uskutečňuje

2.      literární dílo „žije“, jestliže se v dů­sledku stále nových, příslušnými subjekty odpovídajícím způsobem utvářených konkretizací mění

-          Konkretizace tvoří takříkaj­íc spojovací článek mezi čtenářem a dílem

-         čtenář dílo postihuje pouze v konkretizaci

-         literární dílo může být změněno i nezáměrně

-         Literární dílo však může být změněno také nezáměrně. Je-li při nějaké konkretizaci dílo špatně pochopeno, může dojít k takové změně tehdy, když si čtenář neuvědomuje – a to se ob­vykle stává – ani náhodnosti dotyčné konkretizace, ani to, v čem se fakticky a nutně odlišuje od díla, ani konečně konkretizaci jako takovou v opozici k samotnému dílu

-         V důsledku toho dotyčnou konkretizaci zabsolutňuje, identifikuje ji s dílem a naivně se na takto chápané dílo zaměřuje. Pak se přičítá dílu všechno, co patří do obsahu případné konkretizace

- nepronikavější jsou změny ve vrstvě významových celků (z hlediska konstitutivního), přičemž se tyto změny často promítají i do jiných vrstev

- díky konkretizacím se dílo jeví úplnější a obsažnější než fakticky je

- Dílo má fáze svého nejnádhernějšího vý­voje a zdokonalení a také fáze, ve kterých se díky stále nuznějším konkretizacím samo ustavičně ochuzuje atd. Je také možné, aby řeč, ve které je dílo psáno, protože už přestala být „živou“ řečí, pro nás ztratila své výrazové kvality - pak se některé předmětné situace vůbec nerozvi­nou

- Dílo pak může zemřít takříkajíc přiroze­nou smrtí, protože se pro čtenáře v určité době stane ně­čím cizím a nepochopitelným a ten už nebude s to pro­niknout k jeho osobité podobě a odkrýt jeho skryté po­klady