Česká literatura přelomu 19. a 20. Století, kontext
vzniku Šaldových bojů o zítřek
Stejně jako ve
světě, tak i v českých zemích se v závěru 19. století tříští zajeté
společenské normy, což má za následek názorovou a majetkovou diferenciaci.
Připomeňme si narůstající radikalizaci zejména u mladší generace, anarchistické
tendence, dekadentní nálady, vzrůstající averzi vůči Vídni, gradující odpor
k buržoazní společnosti, generační spory. Není divu, že takto komplexní
přerod zformoval také tvář soudobé literatury.
S trochou
nadsázky lze říct, že český literární život konce 19. století patřil zejména
dvěma generacím – České moderně spolu s generačně mladšími buřici a
dekadentně laděnými autory a na druhé straně katolicky orientovaným autorům.
Lumírovci se svými překlady zahraničních děl
se zapříčinili o to, že česká literatura koncem 19. sto- letí nebyla extrémně izolovaná od
evropského dění. Díky tomu jsme i u nás zaznamenali odklon od realismu, který
se již částečně vyčerpal a jako reakce na dobu nastoupily nové směry.
Doba vzniku
manifestu České moderny (1895) vzbudila
odezvu a můžeme říci, že se společnost do značné míry rozdělila na mladé a
staré. Nesla se ve znamení sporů. Herbenův Čas
napadl Šaldovu Analýzu, kterou se přidal
na stranu moderních literárních směrů, Vrchlického kritizovali mladí umělci,
Machar napadl Hálkovu idyličnost a tak dále.
Skupina sdružená
kolem časopisu Moderní revue (1894 –
1925), tedy časopisu autorů, kteří manifest České moderny nepodepsali, také upřednostňovala subjektivní, často
až striktně dogmatický postoj. Procházka a Karásek odmítali díla, která se jim
nehodila do modelu jejich symbolistní tvorby.
Tato skupina
projevila známky kritičnosti, psychologicko – literárního přístupu k dílu,
ale jednoznačně dominoval F. X. Šalda.
Šalda začal psát
v nelehkém období. Samozřejmě, právě proto na nelehký úděl umělcův
reagoval. Synthetism v novém umění
položil základy soudobé literární kritiky, pokoušel se rozhřešit závažná témata,
často ale tematicky, terminologicky i systémově tápal. Šaldovy pozdější Boje o zítřek se vzhledem
k zavedeným pojmům a strukturám a vzhledem ke klidnější atmosféře
v kulturním životě svým tématem přizpůsobily. Tematika umělců se začíná
více prolínat, spojovat, do popředí se dostává existence, bytí, život. Šaldovy
názory se v rozmezí mezi „Syntetismem“ a „Boji“ zásadně neproměňují,
ačkoliv texty jsou zcela jistě různé. Šalda nemusí hodnotit nesmírně široký
kontext a zejména není již nucen budovat samotné základy, jak tomu bylo
v první zmíněné stati.
Žádné komentáře:
Okomentovat